Předčasné ukončení v psychoterapii
Ukončení terapie může být stejně významné jako její začátek.
Někdy k němu dojde přirozeně, jindy nečekaně – z nejrůznějších důvodů. V tomto článku se podíváme, proč někdy k předčasnému ukončení psychoterapie dochází, jak takovou situaci pochopit a jak ji zvládnout, aniž byste přišli o to, co jste už v terapii získali.
Individuální a skupinová psychoterapie Praha
Terapie není jen procházka růžovým sadem. Jsou období jednodušší i složitější. A také začátky a konce nebývají nejlehčí ani nejoblíbenější. Přesto k životu – i ke vztahům – neodmyslitelně patří. Ukončení stejně jako začátek tvoří základní kameny každé psychoterapie. A protože stejně jako začátek probíhá otevřeně mezi terapeutem a vámi, je dobré, aby i ukončení proběhlo stejným způsobem. Níže najdete přehled nejčastějších důvodů, proč někdy k předčasnému ukončení terapie dochází – a jak s těmito situacemi zacházet.
Psychoterapeuti nejsou všemocní. A to je v pořádku
Psychoterapeuti nejsou vševědoucí ani bezchybní – stejně jako všichni ostatní lidé.
I oni mohou udělat chybu, neporozumět, zapomenout nebo vidět situaci z jiné perspektivy.
Možná se cítíte naštvaní na svého terapeuta kvůli něčemu, co udělal nebo neudělal.
Pokud jste v terapii delší dobu, je téměř jisté, že někdy zažijete moment, kdy se na terapeuta rozzlobíte. A to je naprosto normální.
Tento vztek může být velkou příležitostí pro růst.
Mnoho lidí má problém s konfrontací – buď vybuchnou, nebo se uzavřou, anebo odcházejí.
V terapii ale můžete zkusit jiný přístup.
Kvalitní terapeut vás nebude obviňovat, zlehčovat vaše pocity ani se bránit.
Naopak – vytvoří bezpečný prostor, kde můžete své pocity prozkoumat.
Taková konfrontace může být silným impulzem k sebepoznání a prohloubení terapeutického vztahu.
Když se zhorší finanční situace, nevyhazujte pomoc z okna
Když se nám zhorší finanční situace, máme tendenci zbavovat se „zbytečností“.
Mezi nimi se někdy ocitne i terapie. Jenže právě v těchto chvílích může být psychická podpora nejvíce potřebná.
Pokud procházíte finančně náročným obdobím, je přirozené mít obavy, stres nebo pocity studu. Ale péče o duševní zdraví by neměla být první věcí, kterou odložíte.
Promluvte si s terapeutem o své situaci.
Mnoho terapeutů nabízí flexibilní ceny nebo dočasnou slevu, aby vám pomohli terapii udržet.
Otevřenost je v takových chvílích klíčová – společně lze často najít řešení, které vás nefinančně nezatíží, ale zároveň vám umožní pokračovat.
„Myslím, že to nikam nevede.“
Terapie může být náročná cesta a pochybnosti k ní patří.
„Nevím, co tu dělám“, „Nejsem si jistý, že to funguje“, „Nic se nemění“ – tyto myšlenky občas napadnou každého.
Klíčem je o nich mluvit.
Zastavení nebo ztráta motivace často znamená, že se blížíte k zásadní změně – k místu, které je nepohodlné, ale důležité.
Někdy se objevuje silné nutkání terapii ukončit právě tehdy, když jste na prahu hlubšího uvědomění.
To je přirozená obrana – obava z bolesti nebo konfrontace se sebou samým.
Pokud se vám to děje, sdílejte to s terapeutem.
Společně můžete najít tempo, ve kterém se budete cítit bezpečněji, a zůstat dostatečně dlouho, abyste dosáhli skutečné změny.
Pocit, že terapeut není ten pravý: jak se s tím vyrovnat?
Na začátku terapie se často objevuje nejistota:
„Sedne mi vůbec tenhle terapeut?“ „Je to pro mě ten pravý člověk?“
Tento pocit může být podobný jako při randění – někdy si prostě nesednete hned napoprvé.
To je v pořádku. Někdy pomůže dát si pár sezení navíc, jindy může být vhodné hledat jiného odborníka.
Je ale dobré vědět, že nepohodlí nemusí vždy znamenat, že terapeut není vhodný. Někdy vám může připomínat někoho z minulosti, aniž si to uvědomujete – a to otevírá důležité téma, které může být klíčem k vašemu uzdravení.
Pokud si nejste jistí, mluvte o tom.
Terapie není vždy příjemná, ale právě v náročných chvílích často dochází k největšímu růstu.
„Prostě zavolám a zruším… nebo jen napíšu.“
Ukončení terapie je významný krok.
Pokud cítíte, že jste dosáhli pokroku, zvládáte výzvy a rozumíte sobě víc než dřív, možná je čas terapii uzavřít.
Dejte si ale prostor pro vědomé ukončení.
Je lákavé napsat stručný e-mail a prostě přestat chodit, ale tím se ochudíte o důležitý moment uzavření.
Závěrečná sezení mohou být cenná:
- pomohou zhodnotit, co vám terapie dala,
- umožní rozloučit se s respektem,
- a podpoří vaše další kroky mimo terapeutický rámec.
Ukončení je zlatým hřebem celé cesty.
Pomáhá ohlédnout se, vnímat změny, které proběhly, a uvědomit si vlastní růst.
Skupinová psychoterapie Praha
Vše výše uvedené platí nejen pro individuální, ale i pro terapeutickou skupinu.
Ve skupině se důvody a naléhavost k předčasnému ukončení mohou znásobit – vznikají nejen mezi klientem a terapeutem, ale i mezi členy skupiny jako důsledek nevyřčených pocitů.
V takovém prostředí je o to důležitější odolat impulzu „prásknout dveřmi“ a místo toho využít vzniklou situaci k práci na sobě i ve vztazích.
V analytické terapii platí více než kde jinde, že trvalé změny jsou pomalé změny – a naopak. Nevědomý odpor patří k psychoterapii stejně jako vědomé chtění.
Poznámka k jazyku
V textech obvykle používáme mužský rod u slov terapeut, klient apod. pouze z důvodu přehlednosti a jednoduchosti.
Všechny termíny samozřejmě zahrnují muže i ženy.